18. 2. 2004 01:00
Dění v obci můžeme sledovat v různých písemných dokladech, z nichž poměrně podrobné jsou zápisy ze zasedání obecního výboru. V tomto období stáli v čele obce starostové Jan Hepp(1894-1896), Jan Ullman(1896-1899), Josef David(1899-1901), Antonín Kavala(1901-1913) a Antonín David(1913-1919).
Na zasedáních se projednávaly hlavně otázky týkající se obce, církevních záležitostí a školství.
První zápis je datován k 17.říjnu 1894. Tehdy stál v čele obce starosta Jan Hepp a osmnáctičlenný obecní výbor, z jehož členů byli radními Josef Klapuch, Josef Tomášek, Antonín Krakovský a Antonín Ullman.
Na programu jednání tohoto prvního známého zasedání stálo stanovení obecní potravní daně, a to 5 zlatých z 1 hl lihu a 3 zlaté z kořalky všeho druhu. Tato potravní daň měla poté v obci na počátku roku 1900 osmnáct plátců, zrušena byla k 1.lednu 1904.
Ze zápisů se dovídáme i o obecních zaměstnancích. Na prvním místě se jednalo o obecního tajemníka. V roce 1901 jím byl Lambert Belán a poté od května 1902 Antonín Záviš, dřívější kancelista obecního úřadu v Mariánských Horách. V letech 1905-1916 tuto funkci vykonával František Dvorský, jehož roční plat činil 912 korun a 50 haléřů. Pro ilustraci uvádíme cenové relace z této doby: 1kg mouky 0,48K, 1 kg cukru 0,78 K, 1 kg vepř. masa 1,90 K, 1 kg brambor 0,06 K. Úřední hodiny měl obecní tajemník v pondělí až sobotu 8-12, 13-16 a v neděli a svátky 10-12 hodin. V zápisech je v květnu 1896 uváděn i obecní písař Josef Bezetzny.
Mezi obecní zaměstnance dále náleželi obecní poslové Valentin Friedel (od roku 1896) a Petr Hurník (1918) , dohližitel masa a dobytka Augustin Michalčík (č.p.17), porodní báby Filipena Kubicová a Františka Bergrová a v roce 1899 a v roce 1911 ponocný František Friedel.
Jako noční hlídači působili v roce 1900 Jan Franek, poté Viktor Romanský a v roce 1905 Karel Petruška a Antonín Šafer. Od 13.června 1912 měla pak obec dalšího zaměstnance, a to školníka, jimž se stala Johanna Bílská, vdova(č.p.115), která dostala zdarma školnický byt ve školní budově, zdarma otop a měsíční plat 30 korun.
Na zasedání 10.března 1905 byl pak uřední řečí obce ustanoven jazyk český. Už 19.ledna 1905 zrušila Místní školní rada utraquismus česko-německý na zdejší škole a byl zaveden český vyučovací jazyk. Toto rozhodnutí ovšem zamítla slezská zemská školní rada, načež byl podán rekurz k ministestvu školství, které jej rovněž zamítlo 26 .3.1906 svým rozhodnutím č.8777. Poté následovalo ze strany obce podání stížnosti k c.k. správnímu dvoru. Čeština se pak stala vyučovacím jazykem až od školního roku 1907/1908.(o školství v obci podrobněji v publikaci "180 let školství v Polance nad Odrou/1815-1995/" vydané ÚMOb Polanka nad Odrou v roce 1995).
Obecní výbor se zaobíral i pořádáním zábav v obci. Na svém zasedání 13.ledna 1896 rozhodl a povolil pořádat, mimo běžné bály během masopustu, jen dva na jeho konci(po dva dny), dále na sv.Ducha a na krmáš. V listopadu 1905 bylo rozhodnuto o omezení tanečních zábav v obci a to tak, že byly povoleny jen posvícenská na konci masopustu a pak už jen dvě zábavy v každém hostinci ročně.
V říjnu 1903 se obec rozhodla požádat o zřízení četnické stanice. Dne 24.června 1908 se obecní výbor usnesl zažádat u c.k.ředitelství pošt a telegrafů o zřízení telegrafní stanice v Polance a 16.listopadu 1911 o instalaci telefonu v obecní kanceláři. (v budově dnešní radnice)
Na svém zasedání 24.června 1895 rozhodl obecní výbor podpořit stavbu železnice (tramvaje) ze Svinova do Klimkovic přes Polanku. Obecní výbor se poté na zasedání 29.prosince 1896 za přítomnosti starosty Klimkovic dr.Jana Moravce rozhodl upsat na stavbu této dráhy 5000 zlatých na kmenové akcie (po 200 zlatých na jednu akcii.), na což si obec vypůjčí ze Slezského zemského fondu se splatností 37,5 roku při 5% roční splátce. V červenci 1907 bylo rozhodnuto podílet se na stavbě dráhy částkou 50.000 korun na kmenové akcie. Zároveň se mělo ministerstvo dopravy požádat o zřízení nákladové stanice u zastávky. V říjnu 1910 se uskutečnila jednání o půjčce na stavbu dráhy Svinov-Klimkovice, jejíž projektované náklady činily 960.000 korun. Při financování se počítalo se zemskou subvencí 12.000 korun na běžný kilometr trati a 2500 korun na projekt. Zbytek se měl financovat půjčkou krytou zaknihováním na tělese trati. Garance byly rozděleny mezi tři zúčastněné obce rovným dílem. Umořování dluhu bylo stanoveno do výše 5,5% ročně do splacení, nejdéle na dobu 40 let. Měla vzniknout akciová společnost s kapitálem 570.000 korun, na níž by se podílely obce Klimkovice, Polanka a Svinov. Výnos z trati se měl použít po odečtení režie a provozních nákladů na splácení dluhu. Další zápis týkající se dráhy pochází ze září 1913, kdy se obec rozhodla vzít si půjčku na doplacení zbytku svého podílu. Poslední zmínka o dráze je až z 3.května 1918, kdy obecní výbor souhlasil s jednáním o jejím odprodeji společnosti Brünner Local-Eisenbahn Gesellschaft.
Na počátku července 1895 bylo rozhodnuto vystavět obecní stavení s nemocnicí.. Mělo stát na místě obecní pastoušky(č.p.64) a stavební náklady měly obnášet 1000 zlatých. Posléze se rozhodlo o jeho přeložení na horní skotnici vedle Nebla (č.p.80) z důvodu lacinějšího dovozu lékaře. Na stavbu chtěla obec vypsat veřejnou soutěž. Dle zápisu z 20.3.1896 měla nemocnice mít 2 světnice (každá 4x5 metrů), jednu síň (širokou 2 metry). kuchyňku a komůrku. Stavbu z kamenných cihel měla krýt střecha s dehtovou lepenkou. Nakonec byla nemocnice umístěna u č.p.81. Stavební dozor vykonávali Josef Hurník a Jan Hepp.. V polovině září 1896 se jednalo o pronájmu obecní nemocnice k bytu, kdy Josef Martínek měl za 30 zlatých převzít do opatrování dva nemocné kromě stravy. V roce 1914 se pak projednávaly důkladné opravy tohoto zařízení.
V oblasti obecního hospodářství najdeme mimo jiné zápisy týkající se obecního hostince (dům vedle obecní kaple - bývalé řeznictví Uhlář), jehož nájemci se postupně stávali v roce 1896 Václav Vondra, roku 1899 bratři Jursové, v roce 1900 "Český akciový pivovar", počínaje rokem 1901 Adolf Herold, poté od roku 1908 opět pivovar a od dubna 1917 Veronika Gelnarová.
V zemědělství se zápisy týkaly obecních býků, pro jejichž ustájení bylo 20.října 1910 rozhodnuto nechat vypracovat náčrtek a rozpočet vzorového chléva. Na konci prosince 1912 bylo usneseno zakoupit šest plemenných býků a ustájit je za úplatu u dobrých chovatelů. Býci byli umístěni u Františka Neuwirtha (č.p.212), Emanuela Fischera (č.p.42), Eduarda Neuwirtha (č.p.114), Františka Andly (č.p.59), Antonína Kavaly (č.p.109) a Josefa Ludvíkovského (č.p.94). Na zasedání 8.ledna 1912 se rozhodlo o postavení obecní mostní váhy na pozemku u podjezdu pod dražním tělesem odkoupeném od Adolfa Michalčíka. Nakonec ovšem došlo ke stavbě váhy na kostelním beneficiu (forma pronájmu) při obecní cestě naproti hostinci Františka Davida.(dnešní hostinec U Friedlů)
V roce 1904 bylo rozhodnuto o výměně stavebního pozemku 336/4 za stejnou výměru na parcele 167/2 v Horní Polance v místě od větrného mlýna pana Bujnocha k vesnici, což je v zápisech jediný doklad o existenci takového mlýna v obci. ( v prostoru nad dnešní ulici U Rybníčku směrem k bývalé tramvajové zastávce "Skotnice")
Na schůzích se často projednávaly různé záležitosti týkající se místního kostela(o historii kostela podrobněji v Polanském zpravodaji z roku 2000).
Pro časovou orientaci obyvatel se staly důležitými věžní hodiny na kostele, jejichž natahováním byl v roce 1895 pověřen Ferdinand Košař.
Pro výstavbu fary rozhodl výbor roku 1895 o zakoupení stavebního místa od Josefa Davida č.p.87 o výměře jednoho jitra za 1250 zlatých. Na stavbu fary se od ledna 1899 začalo dovážet kamení, odebírané od Planky z Olbramic. Budovu v témže roce dostavěl stavitel Emil Hauke z Frýdku. Jednalo se o jednopatrovou budovu, kde ve všech světnicích byla postavena kachlová kamna.
V červnu 1910 se uskutečnila první oprava farní budovy i kostela. Na faře byly Jiřím Mozgou z Mariánských Hor vymalovány poškozené místnosti, stolařské práce a okování provedl Valentin Homola a natěračské práce Josef Vodák z Mariánských Hor. Na kostele pak realizoval stavitel František Moral klempířské, pokrývačské a zednické práce. Všechny opravy se měly zaplatit postupně z úroků fondu na udržování kostela.
Samotný kostel pojistila obec v roce 1899 na částku 20.000 zlatých, a to střechu, zvony, varhany a všechny věci poškoditelné ohněm a poškození zdiva.
V březnu 1900 se konala volba slavnostního výboru pro svěcení kostela a současně i kostelního výboru, do nichž byli za obec zvoleni Josef David, Antonín Kavala, Ferdinand Schneider, Josef Tomášek a Jan Hepp.
V srpnu 1900 byl ustanoven kostelníkem Martinček a hrobníkem František Neuwirth, který měl rovněž za povinnost šlapat měchy u varhan v kostele.
Součástí církevních staveb v obci byla i obecní kaple (na levé straně ulice 1. května směrem na Svinov, kousek pod "Lázeňským domem"), u níž se zvoníkem od února 1901 stala Františka Gelnarová z č.p. 5.
V poslední den roku 1909 se konalo slavnostní přivítání nového faráře P.Metoda Vojtka. V osm hodin ráno vyšel průvod z kostela k obecnímu domu (dnešní radnice) ke kříži, u něhož stála slavobrána. Uvítací proslovy měli dosavadní administrátor farnosti P.Alois Gec, starosta obce Antonín Kavala, nadučitel František Waněk a družička. V průvodu hrála vojenská hudba.
Na mnoha zasedáních se rovněž řešily otázky týkající se místního hřbitova. V lednu 1895 bylo rozhodnuto zakoupit pro tento účel pozemek buď od Josefa Davida nebo Františka Michalčíka č.p. 90(pod kostelem). Poté 14.srpna 1895 schválilo c.k. okresní hejtmanství v Opavě svým výnosem číslo 21.127 umístění hřbitova na parcele č.267 na roli Františka Michalčíka č.p.90.
Na zasedání výboru 14.září 1895 vystoupili Josef Klapuch, Antonín Krakovský a František Planka s požadavkem na zřízení hřbitova u Frankovy kaple. Většinový náhled však byl pro zřízení hřbitova u kostela s tím, že hřbitov u Frankovy kaple by byl příliš vzdáleným pro obyvatele Janové, Fonovic a Václavovic.
František Planka přišel 13.ledna 1896 s návrhem na darování jednoho jitra svého pozemku u Frankovy kaple pro zřízení hřbitova. Zároveň mělo patřit k povinnostem gruntu č.p.10 vyžínání trávy u hřbitova.
V únoru téhož roku obec rozhodla zřídit do tří let hřbitov na parcele č.267 Františka Michalčíka v případě, že by kníže Blücher nedal pozemek pro tento účel.
V červenci 1897 pak obecní výbor zamítl žádost obyvatel Fonovic a Václavovic o oddělení těchto částí od polanského hřbitova.
V období 1.světové války se četnost zápisů zmenšila. Jsou zde záznamy o upisování válečných rakouských půjček, sociálních podporách obyvatelům a smutečním projevu k úmrtí císaře Františka Josefa I přednesenému na zasedání 7.prosince 1916.
Významnou úlohu v době 1.světové války sehrával poručník z povolání, kterým se stal 23.prosince 1914 Jan Juřina, měšťan v Klimkovicích č.p.30.
Po rozpadu Rakousko-Uherska a vzniku samostatného Československa je první zápis ze zasedání datován k 8. prosinci 1918. Starostou obce byl Antonín David, členy obecního zastupitelstva Eduard Teichmann, Jan Kavala, Antonín Kavala, Alois Král, Antonín Dobeš, Josef Beránek, František Neuwirth, Jan Stareček, František Andla, Augustin Michalčík a František Honěk.
Na tomto zasedání vystoupil Antonín Kavala s návrhem, aby nadučitel František Waněk byl dán do pense, což zdůvodnil takto:" Bolavou ranou české Polanky bylo odedávna to, že nadučitelem na její škole byl renegát p.František Waněk. Obec horovala svého času o české úřadování v obci a její nadučitel vedl správu školy vždy jenom německy. Jeho německé a arcirakouské smýšlení ukázalo se jasně ve válce. Stačilo, aby někdo před ním jenom trochu zapochyboval o německém vítězství a už od něho byl prohlášen za velezrádce nebo rusofila. Nežádáme proto jeho potrestání, protože to snad dělal ne ze zlé vůle, ale aby se úřadům zalíbil, ale právě proto je dále v naší obci nemožným. Žádáme proto pouze, aby byl dán na odpočinek, protože už pátý rok nevyučuje, má více než plný počet let do penze a proto je v Polance zbytečným." Toto prohlášení pak bylo předáno Zemskému národnímu výboru ve Slezské Ostravě. Nadučitel František Waněk pak byl roce 1919 penzionován a jeho nástupcem se stal Adolf Sokol. Tímto končí zápisy ze zasedání v roce 1918.
Zápisy ze zasedání obecního výboru podávají obraz o činnosti volených obecních orgánů i o lidech, kteří se na životu obce podíleli.
-PhDr. S. Černín-
Pozn. Uvedená čísla popisná nekorespondují s dnešními čísly, protože v průběhu doby došlo v Polance nad Odrou k jejich přečíslování.
