Poklad na zámku

I náš polanský zámek je opředen pověstmio pokladech, strašidlech a záhadách. Některé zachytila H. Salichová ve své knize Stařenčina loktuše. Některé kolovaly mezi staršími občany a ústním předáním se postupně zkreslovaly. Informovali jsme občany na stránkách PZo tom, že Jiří Tichánek z Kopřivnice připravuje v současné době vydání brožury (asi 68 stran) o zámku v Polance. Spoluautorem práce je J. P. Štěpánek. Tato monografie bude prvním nejucelenějším a nejpropracovanějším dokladem o historií nejstarší památky v naší obci. Pátrali jsme ještě po některých doplňujících údajích jako je studna a rakve bývalých majitelů zámku, které by měly být uloženy pod bývalou (zbouranou) zámeckou kaplí. Tam by měl být pochován i Jan Kryštof Vanecký (viz článek ve 4. čísle PZ z října 2006), jeho první i druhá manželka a další příslušníci rodu, jak uvádí J. Tichánek ve svém rukopise.

Svolal jsem proto na 17. listopadu t.r. schůzku deseti občanů - pamětníků, kteří mají nějaký vztah k historii zámku, včetně obou autorů chystané publikace. Přišli i Miroslav Suder a Alois Vavroš, kteří jako chlapci v roce 1964 při jednéz dobrodružných výprav do opuštěného zámku pátrali po tajné chodbě, o které slyšeliz vyprávění pana Františka Kvasného (*1888). Objevili prasklou mramorovou desku na konci hlavního schodiště do zámku. Na desce bylo jméno bývalých majitelů zámku Blücherů. Při odstraňování desky objevili kovovou skříňku, v níž byly písemnosti psané v německém jazyce. Ze skříňky vypadly tři mince. Chlapci zašli k babičce jednoho z nich Petra Sojky - paní Neuwirthové, nynější dům č. 524 na ul. 1. května, která jim německy psaný text přeložila do češtiny. Pak ještě navštívili H. Salichovou, ta překlad textu potvrdila. Do zámku se chlapci vrátili kolem 22. hodiny ve snaze najít ztracené mince. Podařilo se jim nalézt pouze dvě, třetí již nenašli. Archeologický ústav v Opavě se jim podařilo informovat po třech dnech, 18. srpna 1964. Do úschovy MNV tehdy předali protokolárně plechovou skříňku, 10 mincí různých velikostí, 1 pergamenovou listinu „Gendegblatt“ a 1 listinu psanou na kancelářském papíře. Archeologický ústav expozitura v Opavě pak o nálezu informoval Muzeum v Ostravě I. Pamětní list v cínové krabici byl napsán u příležitosti ukončení adaptace starého panského zámku v Polance dne 29. prosince 1895 panem Emilem Hankem, stavitelem z Klimkovic.

V listu jsou popsány mimo jiné i majetkové poměry tehdejších vlastníků zámku. Majitel, Jeho jasnost, pan Gebhard, kníže Blücher z Wahlstadtu, byl jedním z pravnuků zesnulého polního maršála Blüchera, zvaného maršál „Vorwärts“ a oženil se s Její jasností paní Wandou, rozenou princeznou Radzwillovou. Je dědičný člen královského pruského domu, čestný rytíř řádu Malthézských rytířů atd., pán majorátu z Krieblowitz a Wahlstadtu v Pruském Slezsku a berlínského Blücherova paláce a majitel jiných panství v Pruském Slezsku, pak ještě majitel anglického ostrova Herm Island a Guernsay Channel Island. Dále vlastní v Rakouském Slezsku panství Bravantice a Raduň. K panství Bravantices Olbramicemi a Zbyslavicemi patří ještě panství Horní a Dolní Polanka s Václavovicemi, Jistebník, Bílov a Studénka. K panství Raduň patří pobočky Hlubočec, Podvihov, Vršovice a Komárov, dále sněmovní palácč. 378 v Opavě. Plocha těchto panství v Rak. Slezsku obnáší 4220 ha. Dále jsou uvedeny průmyslové podniky, vodní mlýny, hostince, cihelna, v Polance 1 vodní pila na prkna a cirkulárka. Je uvedeno 14 dvorů na panství, pěstované plodiny, dobytek, ceny. Poznamenána jei skutečnost, že veliký nedostatek zemědělských pracovníků zaviňují blízké železárnya uhelné doly v Ostravě a blízkém okolí. Obec Polanka je česká (slovanská), přifařena ke Klimkovicím, patří k děkanátu Bravantice. Listina je opatřena podpisy vrchního správce, ekonomického správce Polanka, důchodního Bravantice, stavitele z Klimkovic, faráře z Klimkovic a kooperátora z Klimkovic.

Vraťme se ke schůzce u zámku 17. 11. 2006. Hledaná studna na vnitřním nádvoří zámku není, nachází se však mimo zámek, několik metrů od hlavního vchodu a je asi hodně hluboká. Nahlédnout však do ní nebylo možné, protože je přikryta velkou betonovou deskou. Místo, kde stávala zámecká kaple, je dnes zarovnáno hlínou. Podle svědectví p. Oldřicha Ulmanna, býv. pracovníka JZD, byly zbytky zdiva odhrnuty na svah na jižní straně zámku. Kaple byla před likvidací zcela prázdná, žádné rakve v ní už nebyly. Fámy o tom, že zámek zdevastovaly cikánské rodiny, které byly obci přiděleny v 50. letech min. století a obec je ubytovala v zámku, nejsou zcela přesné. Zámek chátral již za první republiky. V obecní kronice je zápis, že v roce 1933 věnoval tehdejší majitel zámku pan Antonín Doležel zvonek ze zámecké kaple na právě dokončený Husův sbor v Polance. Kaple už dlouho chátrala. Stačí si přečíst svědectví již zmíněného pana Františka Kvasného, jak je zapsala ve své knize Stařenčina Loktuše H. Salichová, kde se dočtete o dalších pokladech na zámku a pověstech. Za války tu hospodařili Němci, po osvobození Státní statky. Kolem roku 1951 byla v zámku jídelna. Teprve v r. 1966 je v obecní kronice zmínka, že zámek je opravován z prostředků JZD a slouží jako sýpky a skladiště zeleniny. Po rekonstrukci přestal být zámek kulturní památkou, ale zastřešení aspoň zachránilo objekt. Dnes zámek s příslušnými pozemky a polnostmi patří rodině Doleželů. Zámek je široké téma, ke kterému bude zahodno se ještě vrátit.

Mgr. Jaroslav Král, kronikář

(Článek z Polanského zpravodaje č.6 - prosinec 2006)